Mikuláš přispěchal na bílém koni i na krásné parní „Šlechtičně

Na dva a půl tisíce zvědavých a mnohdy si sebou nejistých duší se sjelo o víkendu na hrad, aby se na vlastní kůži přesvědčily, zda letošní rok „sekaly latinu" a byly hodné, milé, učenlivé a vnímavé k bližnímu svému. Fotogalerie

Na nezbedníky tu totiž čekaly síly temné a pekelné, a to hned z několika světadílů, aby bylo zřejmé, že před špatnými skutky se člověk nikde neschová, a to ani na vzdálených ostrovech či v nějakých zámořských krajinách. Pro takové dobré duše, které se celoročně snažily a usilovaly o to správné, bylo poté na hradě nachystáno modré z nebe, a to nebeskými okřídlenými anděli. A ten, kdo došel až do cíle, byl obdarován i samotným vousatým dobrosrdečným Mikulášem. Parní krasavice – „Šlechtična“ vozila v pravidelných intervalech stovky nových odvážlivců po celé sobotní odpoledne až do večera. Už v samotných historických kupé se musely děti svěřit se svými prohřešky za poslední měsíce, neboť čertiska byla všudypřítomná . Kolem Hartenbergu jich pak byly stovky, rojily se jako houby po dešti a vylétaly ze svých doupat, začmouzených a děsivých pekel. Ta jsou kolem hradu hned tři: již na nádraží, když najdete odvahu sestoupit do sklepů nádražní budovy, ocitnete se v mžiku ve víru rejů čertovských, neb pekelných je tam hned několik komnat. Největší a tajúplné podzemní do skály vytesané peklo u pivovaru si letos zabrala mezinárodní ďábelská inspekce, sama nejvyšší luciferská komora – pekelníci tam přijeli z celého světa: Číny, Litvy, Maďarska, Polska, Turecka, Tchaj-wanu či Španělska. Prověřovali, zda nejsou naši čertíci moc mírní a shovívaví a zda nejsou porušovány mezinárodní pekelnické dohody. V obecním peklíčku pod pohádkovým dvorem házely děti s čerty o svou duši v kostky. Máme zprávy, že některé děti se s tím popasovaly statečně a serií tří šestek dostaly čerty na lopatky! Však už to taky měli kousek do světa pohádek, k vlídnému úsměvu a radosti. Po obdarování balíčkem si mohly vybrat, zda se nechají unášet kouzelným světem Pohádkového dvora s kouzelníkem, divadélkem pana Pohody, pohádkami a svátečními zpěvy, nebo zda sepíšou poštu u andělského poštáka, zajdou pozdravit Svatou rodinu do skalního Betléma, zajezdí si na vlídném poníkovi či si půjdou zatančit středověké tance, poslechnout hudce na hradě, nebo nakonec jen budou pozorovat tancující plameny v rukou a ústech ohnivců. Rodiče si také přišli na své a vůbec všechna pokolení, vždyť hudba, tanec, řemesla i něco k snědku a ku zahřátí byly na každém kroku. Den -jak už to tak bývá- končil večerem, ten nocí a ta se nepozorovaně vlila do nového rána. Pohoda a zábava se rozplynula nepozorovaně v klidu a míru jak pára nad hrncem… Obrovský dík za to patří všem, kteří se do příprav akce zapojili, vždyt dnes jsou to již stovky pomocníků, kteří chtějí udělat kousek radosti všem těm tisícovkám dětí i sami sobě navzájem. Nelze už ani všechny vyjmenovat, avšak to není zase tolik důležité, poněvadž někteří už musí sami tušit, že si dláždí cestu přímo do nebe…