Beltaine- oslava keltského svátku na hradě

Noc plná kouzel a magie, kdy keltský bůh Belen, jež léčivé a očistné má moci, sestupuje na zem, aby dohlédl na důstojnost oslavy své velké noci. Devět druhů dřeva dle tradice do dvou ohňů vhodilo se, dle zvyku pak do pozdní noci tančilo se.

Procházení mezi dvěma ohni očistí od nemoci a špatných myšlenek, přání vyřčené má magickou moc. Přetahování lanem či „kohoutí“ zápasy kolem ohně poznaly své vítěze, dva keltské tance naučili se všichni, kdo na hrad cestu našli, zelený král byl zvolen, aby k sňatkům na zkoušku svolil. Nakonec ku Svaté řece (Svatavě) se vydali skrze tmavočernou noc Ti nejstatečnější, poslat své přání po vlnách.

Beltaine se slavil od nepaměti, je to předěl mezi dvěmi polovicemi roku- ta šťastnější, veselejší, bezstarostnější od května do října, kdy příroda začíná dávat své plody a obživa je snadnější, právě nastupuje- je to čas oslavy nového života. Noc předcházející patří obyvatelům jiného světa, vílám, skřítkům a čarodějnicím, proti nimž chránily ohně na návrších.

Oslava ohně přivolává oslavy jara. Vzýváme síly plodnosti a tvořivosti a žehnáme zemi, nám samotným a našemu konání. Tradiční rituál Beltainu je hierosgamos – posvátný rituál sňatku Boha a Bohyně. Mužský a ženský princip se spojí a po jednu noc je svět naplněn duchem a duch vstupuje do světa. Dualita mezi věčným a pomíjivým mizí. Je to čas oslavy naši života a našeho respektu k zemi.