Vývoj architektury | Hartenberg

Doba do roku 1345, kdy je hrad poprvé písemně doložen, je pro Hartenberk dobou velmi nejasného vývoje. Již prvé archeologické nálezy zatesaného příkopu pod palácem, nálezem militárií a keramiky z výzkumu v roce 2006 prokazují, že nás může čekat nejedno překvapení. Ten je k jihu opevněna směrem k hlásce s dalšími mezilehlými stavbami. Mnohé z této etapy se prokáže až odkrytím podlah přímo v˙hlavním paláci podél jižní obvodové zdi, které je plánované provést s archeology. Císař Karel IV., král Václav IV. A císař Zikmund na přelomu 14. a 15. století neinvestovali přímo do další výstavby, při předávání manství však dbali, aby pomezní hrad byl řádně udržován a panovníkům v případě potřeby přístupný. Velký rozmach nastává za vlády rodu Šliků na přelomu 15. a 16. století, kteří ještě ve slohu pozdně gotickém a následně renesančním saského typu nastavují stavby ve středu zástavby, zvětšují nebo nově staví velkou kapli a budují obytné prostory a zázemí.

Poslední rozsáhlá hradní výstavba je z období pozdně renesančního a raného baroka za Písniců v 17. století, kdy jsou bourány, nebo nastavovány přežilé konstrukce do velkého paláce s˙dvěma štíty a nastavována jinak nízká hláska s tím, že dostává pro vyvážení hmot i báně a lucerny. Vzniká tak unikátní zámecký komplex se zachovaným hradním opevněním, který bez velkých přestaveb dožívá do 19. století. Tehdy je mnoho hradních prvků bouráno a klasicistně užitně přestavěno.

Mezi zajímavosti hradu Hartenberk patří zaoblení dvou rohů hlásky. To je typické již u románských hradů franské říše, v Čechách neobvyklé. Štíhlost hlásky bez obytné funkce dokumentuje výstavbu hradu s bergfritovou dispozicí, kdy hláska je předsunuta před vlastní palác. Současný samotný palác je nastavěn z části na raně gotických základech, kdy vnější tvar přes snahu o pravidelný vzhled má mnoho detailů vykazujících předchozí mnohem složitější členění.

Původní gotické obytné prostory se dostávají dnes do úrovně sklepů, případně podružných spodních prostor a komnaty se nastavovaly stále výše, byly prostornější, s většími okny. Proto se v jednotlivých etapách dochovaného zdiva stále hledají zbytky předchozích stropů, vsazených trámů, okenních a dveřních otvorů, schodišť a podobně. Stavebně historický průzkum (SHP) z roku 1985 před požárem mylně považoval zesílené jihozápadní nároží paláce za zazděné šnekové schodiště, nově při rekonstrukci objevená spára prokazuje dodatečnou přizdívku pro umožnění výstavby širokého štítu. Původní objem pravděpodobně pokračoval směrem k hlásce obloukem, což naznačuje i archeologicky obnažená, do oblouku otesaná pata skalního masivu. Na východní části paláce je patrná vyšší původní obytná stavba věžovitého typu (donjon) dosahující ve velké síle zdiva až nejvyššího obytného patra.

Přestavby z doby šlikovské zvyšují palác o další patro ve střední části a největší objem a další nástavbu získává palác za doby Písniců, tj. v 17. století. V prvých etapách kamenného hradu se dá předpokládat již výstavba kaple, typ otesaných fragmentů nárožního kamene to naznačuje. Šlikové a Písnicové kapli pak již jen zásadně přestavěli.

Zatím je rovněž nejasný vývoj severní poloviny paláce. Skalní ostroh původní palác podpíral jen v jižní poloviční šířce, pouze v místě donjonu v plné šířce. Ke skále byly připojeny na severu pravděpodobně pouze přízemní stavby, které až v dalších etapách pohltil objem paláce rozšířený o druhý trakt. Tím se vysvětluje nestabilita tohoto zdiva, špatné založení a v důsledku zřícení v celé hmotě severozápadního nároží v roce 1985.

Dvoutraktový systém paláce s dlouhými klenutými prostorami není běžný a na Hartenberku je vyvolán jistě tvarem podkladového skalního masivu a snahou nadezdít původní nevhodné zdivo. Dodatečné vkládání příček v přízemí a 1. a 2. patře mělo pouze ztužující vliv na již dlouhodobě nestabilní konstrukce. Tento problém řešila i vložená dlouhá ocelová táhla, dozdívané opěráky a podobně. Ze zaměření z roku 1985 je patrné, že opěráky se vkládaly i před zavalenou severní parkánovou zeď a z tohoto důvodu lze označit toto místo hradu za nejméně stabilní.

Vlastní dochované hradební systémy a severní bašta jsou zatím rovněž těžce časově zařaditelné a doposud provedený výzkum prokázal pouze prvou bránu pod hláskou s doplněním o dvě věžové stavby. Zde skalní výchozy dokumentují zasypaný příkop pod padacím mostem.

Z I. poloviny 19. století se dochoval popis hradby podél jižního svahu s několika baštami a další bašta rovněž v severní hradbě. Přístavba pod východním štítem paláce je pravděpodobně na základech staré hradby, navazující na druhou bránu, zpřístupňující druhé nádvoří. Části opevnění se našly i v obvodovém zdivu hospodářských staveb nádvoří.

Zatím nejvíce ohrožená část ještě stojících konstrukcí je v severovýchodní části paláce, pocházející v přízemí jistě již z pozdního šlikovského období, kde do původního parkánu byly dostavěny kuchyně a další prostory. Zde byla donedávna nejvýznamnější dochovaná renesanční hřebínková klenba. Za Písniců a později i Auerspergů došlo k řadě dalších rozsáhlých přestaveb a k výstavbě dvou kamenných schodišťových systémů zpřístupňujících hlavní palác. Do dnešní doby se i z této doby dochovala prakticky jen část svislého zdiva a nádvorního schodiště.


Je smutné konstatovat, že v roce 1979 se zde pomocí aktivit dobrovolníků opravovaly střechy proti zatékání, připravovalo se zasklívání oken a drhly se podlahy. Část objektu měla být od léta 1980 bytem správce. Tehdejší ONV v Sokolově však 1. dubna záchranné práce zastavil a úmyslně založené požáry od 8. června 1985 tento cíl oddálily o celá desetiletí.