Auersperkové | Hartenberg

Po smrti hraběnky Bredové přejímá celý majetek dcera Marie Anna provdaná za hraběte Leopolda Auersperka. I ona ovdověla a sama umírá v roce 1814. Nemá přímého dědice a majetku se ujímá proto synovec Josef Jáchym z Auersperka, který zemřel roku 1857 a dále vládne jeho vdova Františka narozená již na Hartenberku. Působení rodu Auersperků končí roku 1901 opět pouze ženskou linií – úmrtím tehdejší hraběnky, majetek je předáván neteři Marii provdané za barona Kopala a i zde se majetku po smrti rodičů ujímá již bezdětná dcera Františka, která zde pobývá až do konfiskace v roce 1945.

Hrad a zámek od roku 1761 do roku 1945 je tedy děděn v ženských liniích. Vyjímkou je synovec Josef Auersperk v roce 1814. U něj žil v letech 1815–1828 i jeho otec Josef Karel Auersperk, bývalý president moravsko-slezského apelačního soudu, který zde v té době vytváří rozsáhlou knihovnu a mineralogickou sbírku, což zaujalo i J. W. Goetha, který hrad několikrát navštívil a slavil zde v roce 1821 své 72. a podle některých pramenů v roce 1819 i 70. narozeniny. Říšský německý hraběcí rod Auersperků má v erbu zlatého zubra stojícího na zeleném pahorku a v Čechách působí od 18. století vyženěním zámku Žleby. Měl mnoho větví a majetky mimo jiné v Uhrách, Tyrolech, rod podnes působí v západní Evropě a Americe.

Hrad Hartenberk prochází v 19. století velkou stavební činností a likvidací většiny hradních prvků. Přichází o bránu pod věží s původně padacím mostem, jižní hradby a bašty. Mezi věží a palácem je postavena jednoduchá správní budova, úplně přestavěno je nádvoří, velké změny potkává modernizovaný palác. Nový střih a vstup dostává i hláska / hradní věž. Jak rozsáhlé byly tyto přestavby je patrné z řady dochovaných ocenění a faktur za provedené práce. Dovídáme se tak například z ocenění roku 1803, že hrad je opevněn hradbou s věžemi ze tří stran úplně, k dolní bráně vede cesta přes údolí po úzké hrázi. U někdejšího padacího mostu jsou dvě věžičky a zděná prádelna. Hlavní věž zbudovaná na skále má mimo jiné věžní hodiny. Pod věží stojí dřevěné stavby.

Roku 1814 se v jiném dokladu hovoří o bytech kaplana a početného služebnictva, stájích pro koně, chlívu a vozové kolně navazujících na hlavní objekt zámku ve čtvercovém nádvoří, o zastřešené baště jako skladu uhlí, další zevně kulaté baště u brány používané jako solnice. Pod „sedmi patrovou“ věží s červeně natřenou šindelovou krytinou jsou další stavby a některé podsklepené, jedna využívá i původní baštu, na věži je umístěn zvon. Roku 1839 se zřítila budova archivu pod věží a to je signálem k velké stavební činnosti a náhrady dožívajících hradních prvků za tehdy moderní správní objekty. Roku 1871 se zásadně přestavuje i interiér paláce, souběžně se přestavuje nádvoří, zahradní terasy a budují se skleníky.

Z řady hodnocení a ocenění stavby je patrné, že zámek byl za vlády Auersperků dobře udržován a nákladně přestavován. Z dnešního pohledu bylo však provedeno mnoho zásahů na škodu samotné památky a bylo nenávratně zničeno i mnoho velmi cenných konstrukcí. Rovněž některé přestavby narušily i samotnou statiku a byly příčinou rychlého rozpadu po požáru a zemětřesení v roce 1985 u severní obvodové zdi paláce. V 19. století ale byly radikální přestavby zámků naprosto běžnou praktikou a důsledkem snahy po moderním bydlení v těchto objektech.