30. 4. 2010

Středověký čarodějný podvečer, aneb kdo jinému jámu kopá...

Jezdci na koních, bubeníci, vlajkonoši, inkvizitor, písař, šlechta, žebráci i prostý lid se vydali z hradu na obecní rynk, kde šibenice i hranice již byly nachystány, aby si na hříšných duších smlsly. Nakonec však nikoliv děvy zbloudilé, nýbrž sám inkvizitor v plamenech svou duši tratil !

Ponejprv ale na hradním nádvoří poklidný život si plynul, koně spásaly byliny kolem hradu, hudci melodie tklivé si předli, a dokonce sám kardinál s chotí na hrad zavítal. Cikánky z ruky hádaly, selky koláče dopékaly a písař vše bedlivě svým brkem zapisoval, když souboj šermířský bylinkářka mokem z léčivých bylin rozsoudila.

Pak vše zrychla událo se, procesí s čarodějnickým povozem na obecní rynk k rozsudku vydalo se. Zde však vše směrem opačným začalo se po chvilce obtáčet, neb nebeské síly se k Zemi snesly a přišly připomenout staré pořekadlo: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.

A tak nakonec sám zlomyslný inkvizitor na hranici místo obviněných děveček byl hnán ! Druhý ročník netradičního pálení čarodějnic s příběhem středověkým a s velkolepou výpravou skončil nakonec zcela štastně, mraky byly rozehnány a všichni poseděli u dobrého moku.

<a> fotky