Poslední majtelka hartenberského panství dožila život v pokoji o 5 m2 | Hartenberg

Poslední majtelka hartenberského panství dožila život v pokoji o 5 m2

02. června, 2010
80 letá paní Anni Zerliková dnes dorazila na Hartenberg z 350 km vzdáleného Emmertingu nedaleko od bavorského Mnichova, aby zavzpomínala na dobu před více než 65 lety. Se slzami v očích vzpomínala na časy, kdy na zámku žila ještě poslední majitelka panství.

 

    Baronka Františka Kopalová byla lidmi velmi milovaná, její smysl pro spravedlnost, charitu, pomoc bližnímu byla věhlasná v širém kraji. Pro svou zbožnost získala řád od samého papeže. Dětských táborů, které pořádala, se zde v roce 1935 účastnilo 320 dětí , v roce 1937 již 398 dětí ze Sokolovska. 

    Baronka vlastnila ještě před koncem druhé světové války téměř 4000 hektarů půdy, 2663 hektarů lesů a kromě zámku desítky dalších domů a budov. Zámek byl přepychově zařízen, byly tam údajně obrazy starých vlámských mistrů, staré zbraně, vyjímečná knihovna, činský porcelán z 13 století, cenný nábytek, sochy atd. Po příjezdu americké armády na hrad 8.května byla baronka převezena do Sokolova, po týdenním zajištění pobývala na faře v Krajkové a poté zařazena do odsunu do Německa, kde žila dalších 20 let. 

    Dnešní návštěva- panní Anni, jezdila jako dívka na dvůr nad hrad (dnešní cikánský dvůr) za svým strýcem Karlem. On byl velmi pořádkumilovný, stále zametal dvůr, baronku miloval- ještě o dva domy dále na statku bydlel pak budoucí manžel Anni Michael Zerlik. Baronce byl oddaný a i ona jej měla prý velmi ráda. Nebylo asi divu, že mu i s jeho rodinou dovolila jí navštěvovat ve svém novém domově ve starobinci nedaleko Mnichova. Anni s dodnes pamatuje, jak důstojně ale smutné baronka vypadala.

    Obývala jediný pokoj, který měl 5 metrů čtverečných.. V něm nic víc než pohovku, židli, stůl a skříň. Společnosti se vyhýbala, působila velmi osaměle. Paní Anni vyprávěla hodně příběhů, o výletech na Hartenberg, o své rodině, válce, odsunu, novém životě za hranicemi. Slzy opakovaně vytryskly v očích a povídání bylo srdečné a blízké. Slíbila, že by během léta znovu přijela i se svým vlastnoručně psaným deníkem a fotkami. Již nyní se máme na co těšit!