O statečné hradní panně (2-pokračování) | Hartenberg

O statečné hradní panně (2-pokračování)

24. května, 2010
...Pár dní byl klid. Potom ale: Když už v komíně zbyla jen poslední uzená srnčí kýta, ukázala se ve věži hrdá Zdeňka. Poslouchej Petříku, co Ti vzkazuji: Marně čekáš na naší smrt. Maříš čas, když myslíš, že nás vyhladovíš. Jídla máme tolik, že můžem nakrmit i Tvé sedláky. Nevěříš?
 
Tady máš důkaz a vyhodila poslední kýtu z věže. Ani silou se mého hradu nezmocníš! Pokračovala. Ráda bych ale zabránila zbytečnému krveprolévání. To ale jen tenkrát, jestli dovolíš mému lidu, aby nerušen z hradu odešel. Souhlasím! Odpověděl Petřík.
 
    Tvůj lid ať s pokojem odejde, ty mě musíš ale na hradě očekávat! Obránci, napakovaní šperky a zlatem, spustili padací most a po úzké šíji nerušeně odcházeli k západu. Zdeňka zatím čekala v hradním sklepě. Petřík vešel. Strnul ale. Před sebou spatřil bíle oděnou hradní paní. Stála uprostřed uprostřed klenutého sklepa a v ruce držela hořící pochodeň. Ukazovala jí na sud střelného prachu.
 
    Zadrž vykřikl hejtman. V téže chvíli ale zalehl do sklepa ohlušující křik. Pod hradbami nastal zmatek a shon. Do hradu vpadla očekávaná pomoc....“. Pověst má i jiné zakončení: Drsnému kališníkovi se sličná katolička Zdeňka tak zalíbila, že si jí odvedl a měli spolu plno dětí...."
 
    A tak či onak příběh skončil dobře, vyprávěl se po staletí, než jsme si ho dnes mohli převyprávět..